Od té doby, co máme děti, získaly opět Vánoce tu staronovou kouzelnou atmosféru. Uvědomili jsme si ale, že jsme teď v pokušení tvářit se jako všeználci. My dospělí, na rozdíl od dětí, už víme, jak to s dárky chodí, už nás nic nepřekvapí. Zato kdysi byl duchovní život plný adventně-vánočních překvapení:

Máje asi v 5. třídě došlo, že soška Panny Marie, která od večera k večeru kolovala po kravařských rodinách jako výhra v rorátních soutěžích, byla prostě soška. Nebyla to Maria sama, ani tak nějak částečně. Byla to prostě soška. 

Roráty jsou vůbec zajímavá věc. Honza si zase při zpěvu písně „Rosu dejte, nebesa“ představoval, jak může vypadat výzva „oblakové, čtěte spravedlivého.“ Mája teprve na druhém stupni pochopila, že všichni ostatní zpívali během průvodu s lucerničkami „a bude v onen den světlo věčné, aleluja“, a ne „a bude fon Ender, světlo věčné, aleluja“. Asi do 11 let žila s tím, že se buď jedná o šlechtice s přídomkem „von Ender“, nebo o zkratku nějakého státu, který zní podobně jako NDR [endéer], a sice OnEnDer. 

Na výšce v Olomouci si všimla, že roráty bývají slaveny zpravidla brzy ráno, a ne v 17 hod. večer. Nikdy si na to ale tak úplně nezvykla, protože po správných rorátech má podle ní jít člověk domů křupavým sněhem a pak si dát teplou vanu a pustit Večerníček.

Honza teď už ví, že přidávat do Betléma figurku dinosaura není zrovna historicky přesné. Kdysi reagoval na protesty rodičů hláškou: „No co? I stegosaurus se chtěl jít poklonit Ježíškovi!“ Z betlémských návštěvníků se mu změnil pohled taky na tři krále. Až po studiu teologie na výšce totiž zjistil, že se v Bibli vlastně vůbec neobjevují – mluví se pouze o mudrcích a jejich počet není určen.

Všichni jsme si tak nějak zvykli slýchat, že „Slovo se stalo tělem“. Drsná betlémská realita se nám přetavila v ladovskou idylku. Ale jak se Bůh stal člověkem? Vážně se rozhodl nechat si utírat zadeček? Místo toho, aby nás za hříchy potrestal, se do té lidské špíny namočil spolu s námi? A pak nad ní vyhrál tím, že se nechal ukřižovat? Nemyslete si, že jste s Božím tajemstvím už hotoví. Že už vás nemůže překvapit. Bůh nám každý rok o sobě může odhalit o něco víc. Pořád do tajemství Vánoc dorůstáme a nikdy ho nepronikneme úplně. Přejeme vám, ať jste letos Vánocemi překvapeni.

 

(psáno společně s Kleine-Biene-Maja pro farní časopis Cesta)