Příběh z knihy Ve víru víry od Ignáce Muchy. K dnešnímu svátku se rozhodně hodí. A já autora úplně chápu...

"Jako dítě jsem neměl příliš rád květiny. Jako kluk jsem je považoval za spíše ženskou záležitost. Proto jít si s kytkou pro vysvědčení mi vždy působilo hotové utrpení. I později, když jsem začal nosit kytky některým dívkám, jsem si v duchu říkal, proč nemají raději salám, knihu, nebo prostě něco užitečného…

Dodnes sice květinám neholduji, ale už trochu chápu, že mohou nést i nějaké nevyslovené poselství a že pro někoho mohou být i důležité. Dokonce jsem do své kanceláře dostal od šéfa kaktus, a už delší dobu se mi daří udržet jej při životě.

Ale proč toto vše píšu? – Protože na jaře, v březnu a květnu, si připomínáme jednu významnou biblickou osobnost – muže mnoha zkoušek, muže víry, vychovatele Ježíše Krista a manžela Panny Marie. Muže, který je na mnohých vyobrazeních zachycen s květinou v ruce. Ano, chci psát o svatém Josefovi.

Můj otec nám dětem o svatém Josefovi mnohdy poutavě vyprávěl a učil nás mít ho ve svém životě před očima. Ale jako dítě jsem ho vídával v kostelech na nasládlých vyobrazeních, a navíc – s kytkou v ruce! Tím to u mne naprosto ztratil… Na několik let byl pro mě prostě „divným chlápkem s kytkou“, a tečka. Ale opustil jsem klukovská léta a stal se ze mne muž. Až časem mi postupně došlo, že svatý Josef není jen „muž s květinou“, ale bývá rovněž znázorňován jako muž v dílně se dřevem, s pilou v ruce, zkrátka při všednodenní chlapské práci. Bývá také zobrazován při své zkoušce víry – když chtěl odejít od Marie, od níž se cítil podveden; jindy jako muž, který stál po boku své ženy v její těžké chvíli, když ji před porodem nikdo nechtěl přijmout do domu a ona musela porodit v nevyhovujících podmínkách ve chlévě. Vlastně bývá znázorňován jako muž u porodu, tedy v situaci, kterou ne každý muž dobře zvládá. Josef je také muž, jenž chránil a vedl svou rodinu na útěku do vyhnanství. Léta věrně vychovával a učil pracovat Ježíše…

Postupně jsem začal vnímat, že tento muž to neměl v životě „lehké“, že jeho život nebyl „procházkou růžovým sadem“, natož s kytkou v ruce. Byl totiž v životě „vržen“ do víru událostí, které si sám nevybral, ale které přijal a v nichž nakonec i obstál. Bůh mu svěřil nevšední a nelehké poslání, kterému Josef (zprvu asi) vůbec nerozuměl. Musel si zvyknout na nestandardní životní okolnosti. Často asi jen navzdory těmto okolnostem doufal a věřil, že vše zůstává v režii dobrého Boha, jenž ho nezklame. Svatý Josef tak byl hodný jména svého předchůdce Josefa Egyptského. Jako on šel cestou klikatou, zajímavou, někdy vzrušující a dobrodružnou, avšak většinou všednodenně šedivou – zkrátka cestou víry a spolupráce na Božím díle.

Josef byl asi jak člověk citlivý, „muž s kytkou v ruce“, tak i odvážný a statečný. Každopádně se ale stal tím, kým ho Bůh zamýšlel mít."

Ignác Mucha: Ve víru víry, Karmelitánské nakladatelství, 2011; 79 Kč