Tuhle jsem opravdu začal psát na okno motoráčku cestou domů:
Na okně vlaku
Když na okně trocha rosy
po zbytku námrazy je,
smí se tam psát jedním prstem
cestovní poezie.
Řádky veršů
kapky rozmazají,
hukot vlaku
strach a smutek tají.
Co tě žere,
pasažére?
Vždyť svět má svých problémů
i bez tebe dost…
Mě však trápí železniční
nespravedlnost!
Že koleje, ač věčně spolu jdou,
se jedna druhé nikdy nedotknou!
Jsou jak mladí, plaší lidé,
co se rádi vidí,
ale dotknout
jeden druhého se stydí…
Komentáře
Jak však najít ten vlak správný,
jehož koleje vedou k ráji?
Při hledání Tvé koleje Ti přeju hodně odvahy, Honzo!
to je dokonalý!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.