Měl jsem do předmětu Praktikum psané tvorby napsat story. Využil jsem příběh nejbližšího člověka a to je můj spolubylící Peťa. A protože mi bylo líto to jenom napsat a zahodit, tak to věším na Signály:

Nerušit, sleduji ptáky

OLOMOUC (jpp) Jsou lidé, kteří rádi fotí, jiní chodí na houby, jsou blázni do motorek anebo do ptáků. Už kvůli jménu by se asi pro třiadvacetiletého Petra Kafku jiný koníček než ornitologie ani nehodil.
Věnuje se mu od malička. „Samo to nějak vykrystalizovalo. Už od mládí jsem byl často s rodiči v přírodě, tak díky tomu jsem si k ní vybudoval tak pěkný vztah,“ říká o svých začátcích. Hned v osmnácti letech se stal členem České společnosti ornitologické. Od té doby chodí ve volném čase kroužkovat ptáky. Za svítání, když většina jeho spolužáků ještě spí, natahuje na loukách kolem Olomouce sítě. „Nejlépe se chytá na výra, kterého pěvci a většina ostatních sov nemá ráda, takže na něj nalétávají a přitom se zamotají do sítí,“ popisuje Petr Kafka metodu lovu. Živého výra s sebou ovšem nevozí, udělal si polystyrenovou atrapu, které říká Pepa. Na první pohled je od opravdového výra k nerozpoznání.
Jeho nejoblíbenějšími ptáky jsou však čápi. Podílí se na výzkumu ohrožených čápů černých i bílých. Aby mohl okroužkovat čapí mláďata musí se odvážit do výšek. Čapí hnízda bývají na stromech v osmi metrech i výš. „Když chodíme hnízda před začátkem jara kontrolovat, některá najdeme spadlá na zemi. Taková hnízda opravujeme a připevňujeme zpátky. Čapí pár by si postavil nové hnízdo třeba kilometr vedle, jenže kdo to má pak hledat... Taky si ale myslíme, že když už dlouhé roky hnízdí na jednom prověřeném místě, je pak celkem risk stěhovat se jinam, kde může být třeba větší rušení ze strany lidí.“ Petr už má na kontě osm čapích hnízd.
Svůj koníček bere opravdu vážně a věnuje mu dost času, na jaře třeba i dvacet hodin týdně. Na podzim se účastní ornitologických konferencí. Z té poslední si přivezl triko s nápisem „Nerušit, sleduji ptáky!“