Tohle je takový obyčejný článek o tom, jak jsem si minulý čtvrtek odpoledne udělal malý výlet do Hejčína, abych poznal i tuhle severozápadní část Olomouce, když tady teď bydlim.
V přehledu bohoslužeb (moc užitečná věc, která je třeba tady! Věděli jste, že v Olmiku jde za všední den stihnout sedm bohoslužeb?) jsem si zjistil, že ten veliký nový kostel, co je vidět od Glóbusu naproti přes silnici, je zasvěcený sv. Cyrilu a Metodějovi a mše začíná v 17:30.
Kousek jsem jel tramvají, kousek šel pěšky. Zabloudit by bylo těžké, protože kostel má tak vysokou věž, že je z okolí i přes domy docela dobře vidět. Moc jsem se těšil, až se podívám do nového kostela, (ve skutečnosti letos slavil 80 let, což zas tak málo není) protože gotika i baroko jsou krásné slohy, ale i moderna má něco do sebe.
Jenže ať jsem bral za těžkou kliku od velikých dveří, jak jsem chtěl, neotevřely se. Už jsem chtěl odejít s prázdnou, když jsem na nástěnce objevil poznámečku, že se mše ve všední dny konají v kapli na boku kostela.
Ve dveřích do kaple byla kulatá okýnka jako v ponorce. Když jsem se odvážil dovnitř, seděly tam jenom tři paní a řádová sestra. Lavice byly umístěny podél tří stěn, u čtvrté byl svatostánek a okno s vitráží. Přesně uprostřed čtvercové místnosti stál oltářm takže jsme knězi viděli "přímo do kuchyně." Bohoslužba byla tichá, hudbu obstarávaly jen dešťové kapky padající okapem. Tak milou a komorní mši jsem už dlouho nezažil.
Potom jsem šel do blízkého hypermarketu nakoupit. Tak mě trochu napadlo porovnat ty dva světy, vlastně dva  chrámy. Sice je to už hodně otřepaná fráze, ale ten obchoďák je vážně takovej chrám konzumu... Člověka ohromí svojí klenbou, dokáže přimět celou rodinu, aby si tam udělala třeba půldenní výle. Aspoň na mě to tak docela působí, procházet pasáží mezi obchody s vyhlášenými značkami oblečení, spousta světel, lidí , slev, možnost vybírat mezi stovkami druhů od jednoho zboží... Chtěl jsem si vybrat jednu malou obyčejnou lampičku a regály se svítidly mě úplně ohromily, skoro jsem se mezi nima ztratil. No každopádně jsem po strašně dlouhým vybírání našel, co jsem potřeboval a odjel. Ale ještě předtím, mě zaujala zajímavá podobnost.
Zatímco v kostele jsme se začali připravovat na Velikonoce začátkem postní doby, v hypermarketu vyskládali do sezóního regálu čokoládová vajíčka, zajíčky, ozdoby a pomlázky. Takže se vlastně začali na Velikonoce připravovat taky čtyřicet dní předem...