Nevěřte v Boha... Proč byste to dělali? Věřit v Boha vám je platné jako mrtvému zimník! Mám pro vás lepší návrh. Radši věřte Bohu!
Možná si říkáte, že v tom není žádný rozdíl, ale to se mýlíte. Změna ze čtvrtého (v koho? co?) na třetí pád (komu? čemu?) zásadně mění význam sdělení.

Když VĚŘÍTE V BOHA, jste přesvědčeni o jeho existenci, jenomže to nestačí. I ďábel věří v Boha, nebo spíš o něm ví, ale neuznává ho, vzbouřil se proti němu. Podobně i spousta lidí je ochotna přiznat, že „něco nad námi asi je," ale nijak to nezmění jejich chování. Nesnaží se proto stát se lepšími, nezavazuje je to řídit se podle Božích pravidel.

Když ale VĚŘÍTE BOHU, znamená to, že jej uznáváte za svého Pána a Stvořitele, že s ním máte a chcete mít osobní vztah. Že mu důvěřujete! Chcete se nechat spasit, chcete změnit svoje chování, aby se Bohu líbilo. Důvěřujete mu, stavíte svůj život na něm jako dům s pevnými základy na skále.

Je to podobné jako když svatý apoštol Pavel píše v prvním listě Korinťanům: „Kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem." (1Kor 13,2) Jestliže věříme v Boha a ne Bohu, nemá to cenu.

Bůh pro nás nemá být jen nezávislý pozorovatel, ale podstatná součást našeho života. Když mu budeme důvěřovat, bude náš život lehčí. Tím nemyslím, že na něj budeme házet všechny naše problémy a čekat, že je vyřeší. Důvěřujte mu tak, jako horolezec důvěřuje lanu, které ho jistí. On po něm nešplhá ani se nenechá táhnout. Leze po kamenech a lano ho jenom zajišťuje, aby nespadl. Zároveň nemůže odbočit z cesty, kam by lano už nedosáhlo, ale leze pořád vzhůru k vrcholu. Svěřme i my náš život jistotě, Bohu, který je pevný a dobrý.