Tak si říkám, že bych mohl zhodnotit svůj první semestr na vysoké. Od konce září jsem nastoupil do Olomouce a studuju tam žurnalistiku a teologická studia. Je to trochu neobvyklá kombinace,  ale při výběru školy se mi líbila nejvíc, no a nakonec jsem byl i přijat.
 Pro mě, jakožto kluka z vesnice, bylo trochu složitější i zabydlování na koleji, ale vzal jsem to jako výzvu a dobrodružství. Modlil jsem se, abych měl nějaký slušný a normální spolubydlící, což se nakonec vyplnilo. Lukáš je moc ohleduplnej, dokonce mi přivezl z Francie sušenky, a když jsem byl nemocnej, vařil mi čaj s medem. Třetí obyvatel našeho pokoje se jmenuje Tomáš a ten se tam moc neohřeje, protože pořád někde lítá.
 Sem tam zajedu do Globusu koupit si nějakou potřebnou součást domácnosti, jako je talířek, úchyt na ručník a tak… Takže si prostě připadám, jako největší samostatném drsňák.
 Ve škole mě většina předmětů celkem i baví. Na vysoké je nejlepší to, že si můžete vybrat obor, kde ta matika prostě konečně nebude! Ovšem po několika přednáškách (některé měli i redaktoři MF Dnes) jsem se dostal do deprese, protože na novinařinu nemám dostatečnou průbojnost, odvahu, znalost cizích jazyků a občas jsem taky pěkně línej vůbec něco napsat. To všechno pořád přetrvává, jenom ta deprese se někam vytratila.

 Na teologických studiích jsme jenom tři, takže ve třídě máme výborný vztahy. Občas spolu někam zajdem a ve středu se skoro vždycky vidíme u Sněženky. Pozor, to není název hospody, ale zkrácený výraz pro kostel Panny Marie Sněžné, kde je akademická farnost. Každou středu se celej velikej kostel naplní studentama, že si někteří ani nesednou.

 Kromě přátel ze školy občas potkám na ulici někoho ze starších přátel, animátorů, nebo spolužáků z gymplu, protože Olomouc je ideálně velká, aby to bylo opravdový město, ale aby se tam člověk necítil sám. Navíc jsem začal chodit do Michalskýho spolča, kde jsem poznal spoustu príma lidí a byl jsem s nima už i na jedné perfektní víkendovce.

 Přesto mi ale chybí někdo, s kým bych mohl sdílet tohle všechno. Buď nejlepší kámoš, jako jsem měl třeba Jirku na gymplu, anebo nějaká slečna…

 Taky mě nadchlo, jak je v Olmiku pořád co dělat… Když nepočítám hospody, tak třeba koncerty. Za ty tři měsíce už jsem si na živo poslechl jedny z mých nejoblíbenějších hudebníků: Vypsanou fixu, Jaroslava Uhlíře a kapelu UDG. A k tomu ještě všechny možný přednášky osobností jako Karel Schwarzenberg, David Vávra, Cyril Svoboda nebo Tomáš Halík.

 Navíc člověk může zajít na mši skoro kdykoliv se mu zachce, může si vybrat mezi katedrálou a malou kaplí, dominikánským nebo kapucínským klášterem.

 Když pak člověk přijede po týdnu (případně po delším čase, když je nějaká víkendová akce) domů, tak z něj mají všichni radost. To si pak vyprávíme si, co kdo za tu dobu zažil. Celá rodina je mi mnohem vzácnější.

 Prostě a jednoduše si vůbec nemůžu na vysokou školu stěžovat. Sem tam by se mouchy našly, ale spousta pozitivních věcí je hned převáží. Jenom doufám, že s nadcházejícím zkouškovým obdobím se mi ta moje idylka neztratí…