Když je člověk po maturitě, tak má spoustu volnýho času a ten přímo žadoní, aby byl nějak smysluplně využit. Já jsem tomu dlouho odolával a celé dopoledne jsem pařil na komplu jako za starejch časů! Nakonec mě to ale omrzelo, takže jsem se přecejen rozhodl něco bohulibého podniknout. A tu mi přišlo na mysl, že pojedu do sousedního městečka, kde se bude konat ekumenická bohoslužba. Já jsem si vždycky totiž řikal, že sbližování církví podporuju, ale nikdy jsem s žádnym živym evangelíkem nemluvil! :-D

Když jsem dorazil před kostel ve Velkých Opatovicích, nestačil jsem ještě ani vystrčit hlavu z auta a už se ke mně blížil rozesmátý pan farář a oznámil, že dostanu hůlku a budu se podílet na symbolickém svázání klacků podle Ezechiela, nebo koho! Tak nás několik vyvolených stálo před kostelem a přemýšlelo, jestli máme s těmi dřevěnými hůlkami točit jako mažoretky, nebo jestli budou použity na opékání makrel... Jeden pán se zeptal vedle stojících kluků: "A vy jste odkud?" A když se mu dostalo odpovědi: "Z Vanovic, z Českobratrské církve evangelické..." ,tak na něj namířil hůlkou a prohlásil: "Braň se! Bílá hora!" Tomu jsem se musel smát až do začátku bohoslužby. (samozřejmě to nebylo myšleno zle, jenom takový malý protireformační :-D vtip)

Naše úloha byla jednoduchá- na pokyn otce Aleše se během mše rozejít a každý si sednout jinam a na konci se zase sejít a odevzdat svoje hůlky, aby byly svázány dohromady. Podobně totiž řekl Bůh svému proroku (nejspíš tomu Ezechielovi), aby před očima židů k sobě přiložil dva kusy dřeva symbolizující rozdělený Izrael a Judsko a ony k sobě srostly. Jinak bohužel musím konstatovat, že nám toho moc společného nezbylo. Vlastně jenom taková upravená bohoslužba slova. Každopádně pohled na otce Aleše, otce Jana a ?matku? ... ne, pani farářku z Vanovic, jak stojí společně za oltářem byl netradiční.

Potom se hromadně šlo do nově postavené orlovny, kde bylo výborné pohoštění. Napřed jsem si povídal jenom s příbuznými a známými, ale pak jsem se osmělil a ještě s mým bývalým panem profesorem jsme zabředli v rozhovor s klukama z té evangelické církve, protože mě prostě zajímali. Naprosto nečekaně to jsou úplně normálí lidi. Dozvěděli jsme se o některých odlišnostech naší liturgie, lehce zhodnotili svoje postoje k víře a pak probrali, jestli je lepší sekat trávu kosou, sekačkou nebo ovcí... Dokonce jsem dostal kontakt a pozvání na jejich schůzky mládeže, takže když bude čas, tak se za nima třeba ještě někdy podívám.

Každopádně mi přijde dobré zjistit si, v čem jsme odlišní, v čem se naše církve naopak shodují a trochu se od těch druhých poučit, třeba jak si váží Písma. Tak proč se nesbližovat, vždyť přece všichni věříme v Ježíše Krista!