Tohle jsem napsal na češtinářské olympiádě. Zadání znělo volný útvar na téma: Tohle já fakt odpustit nedokážu. Tak jsem přemýšlel, ale jako křesťan bych snad měl dokázat odpustit všechno... Tak jsem zkusil víc originality a vyšlo mi tohle:

Víte dnes už je jiná doba... Život není co dřív... Jeden to teď prostě nemá lehký. Zvlášť starý lidi...  A nejenom lidi... Však se kohokoliv zeptejte, každý starší má teď problémy. Moderní doba je uspěchaná. Spousta nových vynálezů, který prej zlepšujou život, ale komu? Zkuste se zeptat třeba... třeba žáby! Silnice možná zlepší dopravu, ale pro žáby je to nepřekonatelná překážka! Víte, kolik jich ročně zahyne při pokusu dostat se z jednoho rybníku do druhýho? No hrůza! A nebo ta moderní technika. Víte, že každý má teď doma pračku? Nikdo už nechodí prát prádlo k potůčku... A nebo, nebo ta krize hodnot! Všichni si teď váží peněz a třeba o duše se nikdo nestará. Lidi jsou zlí. Třeba já budu muset brzo do důchodu. No to víte, konkurence je veliká! Všude je to samej podvodník... Kde má potom slušnej starej vodník sehnat práci? No nedivte se, ještě nás tady pár zbylo, ale pomalu ale jistě, ale spíš jistě vymíráme. Vodník sice nemůže umřít, jenomže když už ho topení lidí nebaví, tak to vzdá. zavře se do škeble, a tak zůstane na věky. Třeba Jarda Puškvorec. Když mu do bytu přiteklo pár set litrů kyseliny z nějaký chemičky, řekl že se na to může vykváknout a taky že jo. On to byl vždycky pruďas... Jeho poslední slova byla: "Zatracená Spolana, kvák!" A od tý doby jsem ho neviděl. Počkejte, dnes je čtvrtek, zejtra pátek, tak to bude přesně dva měsíce. Já jsem vodníkem rád, ale když už ani na tyby v týhle uspěchaný době nikdo nechodí, tak koho mám topit? Každej si radši koupí sardinky v konzervě. Ale to bych ještě přežil. Lidem se dá čkodit i velkou vodou. Občas jsem odpustil z nějakýho rybníka trochu vody a hned byly záplavy! Jenže teď mi na zahradě pokáceli topola podle skal postavili ohromnou betonovou hráz... Vždyť to má šestnáct metrů! Jak teď mám udělat záplavy? Takovou přehradu já fakt odpustit nedokážu!