Určitě všichni víte, že existují 4 druhy růžence- radostný, světla, bolestný a slavný. Já jsem ale předposlední noc v roce zažil růženec ledový a byla to jedna z nejzvláštnějších modliteb v mém nedlouhém životě.

Tenhle růženec nebyl vyjímečný odlišnými slovy, spíš místem a atmosférou. Byl jsem totiž s mládeží z Moravské Třebové na 4-denní vánoční akci v Hoješíně- vesničce u Sečské přehrady. Měli jsme štěstí, protože přehrada úplně celá zamrzla. No a večer se nás několik vydalo na procházku spojenou s růžencem.Zamířili jsme doprostřed přehrady. Byla jasná mrazivá noc, nad námi dechberoucí hvězdné nebe a pod námi 20 centimetrů ledu a pak 10 metrů vody...

Všechny lampy na břehu byly sotva viditelné, takže jedinné světlo bylo z hvězd, teré se navíc zrcadlily na chladné a dokonale hladké ledové ploše. Do úplného ticha zněla jen naše modlitba, prostě úžasná atmosféra. Nejvroucnější ale byla ve chvílích, kdy jsme šli příliš blízko u sebe a celým ledem se šířily praskliny a ozývalo se zlověstné křupání!

I když jsme věděli, že led je hodně pevný (odpoledne jsme kousek od břehu všichni skákali na jednom místě a neprobořili se, ani když se kluci opravdu snažili a mlátili do ledu velkými kameny), byla v nás malá dušička a já jsem se stručně řečeno "bál jak sviňa"! Přesto se mi tenhle zážitek ohromně líbil, děkuju za tyhle vánoční prázdniny Bohu a na ledový růženec jen tak nezapomenu!