Jak to bylo se třemi králi všichni určitě dobře víte! Někteří z vás si na ně možná i zahráli, když teď probíhala Tříkrálová sbírka (já jsem byl jenom doprovod tří mladších králů, takže jsem asi dělal velblouda...). Včera jsem se ale v jedné moc zajímavé knížce od Tomáše Halíka dočetl legendu o dalším, čtvrtém králi. Protože je docela zajímavá a pěkně se to hodí, přepíšu vám ji sem :

Legenda, málo známá, zmiňuje ještě čtvrtého krále, který se vydal na cestu se svými drahokamy. Do Betléma však nikdy nedorazil. Na svém putování potkal množství lidské bídy. Kousek po kousku rozdal všechny poklady, které nesl. Vykoupil zajatce, dal chudé ženě, aby zachránil její děti před smrtí hladem. Když už měl prázdné ruce, sám sebe prodal na galeje, aby zachránil druhé. Ne týdny, ne měsíce- třiatřicet let trvala jeho pouť, stále zdržována novými a novými setkáními s lidským utrpením. Betlémská hvězda dávno zhasla. z královského dárce se stal žebrák, bloudící temným labyrintem světa. Šero a sychravo bylo i v něm, neboť se nehřál svými dobrými skutky; chvěl se úzkostí z toho, že nesplnil své poslání. Když dospěl do velkého města, pocítil, že jeho putování se chýlí ke konci, Na tržišti uslyšel dav, který spílal odsouzenci vedenému na smrt. Protože měl soucitné srdce, doprovodil zločince na jeho poslední cestě. Lidé dovedli odsouzence na skálu za městem, svlékli mu šaty a ukřižovali ho mezi dvěma lotry, Jednoho měl po levivi, druhého po pravici. Nad jeho hlavou visel nápis: Toto je Ježíš Nazaretský, židovský král. Byl napsán latinsky, hebrejsky a řecky.
A když nastala tma po celé té krajině, zbloudilý chudý král poklekl před křížem a vstáhl ruce. Pochopil, že zde umírá ten, k jehož jesličkám nedokázal dojít včas. Zde nesvítila hvězda, nemluvili andělé. Bůh mlčel a samo slunce zajrývalo svou tvář. Ruce poutnía byly dokonale prázdné. Jeho mysl byla zmatená, jeho srdce bylo suché. Rozdal už všechny city, všechnu víru, všechnu naději. Byl z něj prázdný kalich.
A legenda, protože legendy mají rády dobré konce, dodává: o třetí hodině do královy dlaně skanula z kříže krůpěj krve. Měla barvu kamene, s nímž se kdysi vydal na cestu. Poutník doputoval, z drahého kamene se stala krev zraněného srdce, z královského dárce žebrák a z žebráka královsky obdarovaný. Všechny zastávky jeho pouti dostaly svůj smysl, jen zdánlivě bloudil; byl veden a přišel včas!

HALÍK T. Co je bez chvění, není pevné; Praha: Lidové noviny 2002.

Tak o tom můžete trochu popřemýšlet...