Letos jsme se doma zase po dlouhé době dohodli, že se budeme v adventu celá rodina večer modlit. Není to jednoduchý, aby se sešli všichni, ale většinou se to povede. Každej večer se střídáme a společnou modlitbu u adventního věnce vede někdo jinej. 
No a když jsem se vrátil celej obnovenej z duchovní obnovy, tak jsem hned přišel s tim, že musíme zkusit modlit se breviář. Ačkoliv máme tuto sympaticky tlustou knížku doma, už dloouho na ni nikdo nešáhl a málem se začala pokrývat prachem.

Protože systém vyhledávání žalmů, antifon a dalších částí modlitby mi zůstal zahalen tajemstvím a protože jsem moderní člověk, našel jsem si breviář on-line. S jeho pomocí a s pomocí Katolickýho týdeníku se nám podařilo najít ty správné pasáže. Takže jsme se rozdělili do dvou skupin- skupina A (já a mamka) jsme to četli od počítače a skupina B (taťka a ségra) z knížky.
Někdo by si mohl pomyslet, že se celá rodina zbláznila, protože čteme nějaký pravěký bláboly a ještě děláme uprostřed vět divný mezery, ale i v tomhle druhu modlitby se dá objevit kouzlo... Vždyť to jsou básně staré tisíce let, je to oslava Hospodina, má svůj zvláštní rytmus a navíc jsme touhle denní modlitbou Církve spojeni s tisíci (možná daleko víc) lidí po celém světě!

Každopádně se to docela líbilo, protože jsme si to hned druhý den zopakovali. Rozhodně to každému doporučuju vyzkoušet (nejlépe s pomocí někoho zkušeného), protože je docela fajn, zkusit různý způsoby spojení s Bohem.

A pak bych chtěl ještě vyjádřit svůj obdiv těm, kdo jsou v rodině jediní věřící, musí se sami donutit přijít do kostela, sami se pomodlit a někdy ještě překonat odpor rodičů... Pane, prosím, vyslyš jejich prosby za obrácení jejich nejbližších!