Letos jsme se doma zase po dlouhé době dohodli, že se budeme v adventu celá rodina večer modlit. Není to jednoduchý, aby se sešli všichni, ale většinou se to povede. Každej večer se střídáme a společnou modlitbu u adventního věnce vede někdo jinej.
No a když jsem se vrátil celej obnovenej z duchovní obnovy, tak jsem hned přišel s tim, že musíme zkusit modlit se breviář. Ačkoliv máme tuto sympaticky tlustou knížku doma, už dloouho na ni nikdo nešáhl a málem se začala pokrývat prachem.
Protože systém vyhledávání žalmů, antifon a dalších částí modlitby mi zůstal zahalen tajemstvím a protože jsem moderní člověk, našel jsem si breviář on-line. S jeho pomocí a s pomocí Katolickýho týdeníku se nám podařilo najít ty správné pasáže. Takže jsme se rozdělili do dvou skupin- skupina A (já a mamka) jsme to četli od počítače a skupina B (taťka a ségra) z knížky.
Někdo by si mohl pomyslet, že se celá rodina zbláznila, protože čteme nějaký pravěký bláboly a ještě děláme uprostřed vět divný mezery, ale i v tomhle druhu modlitby se dá objevit kouzlo... Vždyť to jsou básně staré tisíce let, je to oslava Hospodina, má svůj zvláštní rytmus a navíc jsme touhle denní modlitbou Církve spojeni s tisíci (možná daleko víc) lidí po celém světě!
Každopádně se to docela líbilo, protože jsme si to hned druhý den zopakovali. Rozhodně to každému doporučuju vyzkoušet (nejlépe s pomocí někoho zkušeného), protože je docela fajn, zkusit různý způsoby spojení s Bohem.
A pak bych chtěl ještě vyjádřit svůj obdiv těm, kdo jsou v rodině jediní věřící, musí se sami donutit přijít do kostela, sami se pomodlit a někdy ještě překonat odpor rodičů... Pane, prosím, vyslyš jejich prosby za obrácení jejich nejbližších!
Komentáře
Díky za úžasné svědectví,mám modlitbu breviáře moc ráda a taky skládam hold těm, kteří se svou vírou bojujízcela sami..
Vůbec si nemyslím že jste se zbláznili-breviář je super, mně bylo jeho kouzlo ukázáno letos napodzim a nemá to chybu. Jinak, já jsem právě z těch, kdo to doma neměl moc lehké...ale teď už je to vcelku dobré.
s breviářem mám asi jen jednu zkušenost,ale líbilo se mi to...zvlášť,když jsem na to nebyla sama,ale naše scholička a ještě náš..teda skoro náš:-)otec:-) a je opravdu moc těžké vyrůstat jediný veřící v rodině....já jsem si jen tak přitom uvědomila,že dřív jsem z donucení od mamky musela chodit tak každů třetí nedělu.ted se většinu ptám já,jestli jde a překvapivě poslední dobou se ji stává,že chodí pravidelně a ani se ptát nemusím:-D krásný článek:-)
Opravdu jsi mě rozesmál :) hlavně označením skupina A a B :) já bych se přimlouval za název "chóry", ale to by jsi nebyl ty :) Jinak všechna čest! Z monitoru bych se modlit prostě nedokázal, možná proto, že je to pro mě synonymum na jedné straně práce a na druhé ztráty času :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.