Chtěl bych se tady aspoň zmínit o adventní duchovní obnově, kterou jsem teď nedávno zažil, protože na mě udělala dojem a taky proto, že sem musim něco napsat, abych splnil limit pro měsíční příspěvěk do blogu(to je důležitá věc, abych se na to úplně nevykašlal).

Takže duchovní obnova proběhla na Hostýně a byla "v jiném stylu; bez mobilu". Brzy po příjezdu jsme dobrovolně odevzdali komunikační techniku, jakožto i obyčejné hodinky do košíčku a po zbylé necelé dva dny se obešli bez těchto moderních svazujících výdobytků civilizace. Nevědět vůbec kolik je hodin má svoje kouzlo. (To rušily jenom zvony, které s protivnou pravidelností ohlašovaly čas. Ale to se dá lehce přeslechnout.) Čas se měřil na růžence. např. Mše bude asi za tři růžence, tak se ještě rychle najezte.

Účastníci byli mládežníci z Moravské Třebové a okolních vesniček, obnovovali jsme se pod vedením otce Šebestiána, zvaného prostě Šeba. Já jsem se s nimi znal jenom zběžně, přesto mě nakonec docela pěkně přijali a rozuměli jsme si.

První silný zážitek byla pantomima, kterou onen františkánský kněz Šebestián sehrál úžasně- dělal člověka v tričku "Rammstein", který se nemůže odlepit od své viny, dokud ji na radu svého svědomí nepoloží na kříž. Bylo mi hrozně líto, že tohle neviděla jedna moje kamarádka, taková citlivá duše, protože tu by to rozhodně zasáhlo... Vůbec jsem si řikal, že příště s sebou musim vzít víc známých i nevěřících, aby si udělali lepší obrázek o mladých křesťanech.

Potom jsme měli různá povídání ve skupinkách, já bych ale chtěl zmínit křížovou cestu, protože k té se náš pokoj dostal až k večeru, kdy už byla venku tma a šílená zima. Musel to být opravdu kouzelný pohled na pět jinak rozjívených puberťáků, kteří celkem dobrovolně s jednou baterkou chodili od kapličky ke kapličce, klepali se zimou, modlili se jednotlivá zastavení a mezi nimi zpívali hrozně hlubokým hlasem píseň z kancionálu...

No bylo toho mnohem víc, co mě oslovilo, ale už musim jít spát, tak to snad někdy ještě dopíšu...