Ve škole máme jednu starší profesorku. Dokonale doplňuje kolorit naší školy. Ačkoliv je trochu svérázná, rozhodně by se dala popsat jako učitelka s autoritou. Je poněkud při těle, což její autoritě doslova přidává na váze. Než dojde po schodech do třídy, musí si několikrát odpočinout. Většina studentů jí má ráda. Ona si některé studenty nepamatuje, zato si pamatuje většinu jejích rodičů nebo prarodičů, které taky učila. Má ráda legraci. Protože je opravdu zkušená, ví, kolik učiva studentům stačí, aby se něco dozvěděli, ale aby je zbytečně nepřetěžovala. Když někdo v hodině vyrušuje, občas ho pošle na nákup, aby pak pro těch pár rohlíků nemusela sama, navíc je pak ve třídě klid. Nepotřebuje žádné učebnice ani poznámky, všechny informace, jména, definice a data sype z rukávu...Jedna věc mi ale na téhle profesorce vadí. Že má na víru a církev takový pokřivený pohled. Kdyby učila matiku nebo tělocvik, tak by se to ani nemohlo projevit, ale protože její obory jsou dějepis a základy společenských věd, setkává se s tématem křesťanství docela často. Nebyla sice komunistka a nevěřila všem blábolům, které dřívější režim hlásal, ale myslím, že i na ní se komunistická propaganda podepsala. Třeba když tvrdila, že celibát vznikl proto, aby potomci kněží nemohli dědit církevní majetek...Loni jsem se ptal starších studentů, jaký je filozofický seminář, protože jsem se do něj docela těšil. Řekli mi, že celkem príma. Jenom že jeden kluk, kterej chodí do kostela, se s paní profesorkou občas dost hádal. Takže jsem zvědav, jaké to letos celý rok bude. Začali jsme postupně probírat světová náboženství. Na začátku nás požádala, abysme se přihlásili, kdo jsme praktikující věřící, aby orientačně věděla... Měl jsem přitom takový zvláštní pocit něco mezi hrdostí, stydlivostí a "zkusminavírušáhnoutauvidíš" a myslím, že jsem trošku zčervenal. Každopádně jsem se vyzbrojil vědomostmi o náboženstvích obecně-přečetl jsem knížku od profesora Tomáše Halíka Prolínání světů (mimochodem moc zajímavé a docela čtivě psané, na to kolik je tam zásadních informací o pěti světových náboženstvích). Občas paní profesorku poopravím v drobnostech(jako kdo byli rodiče Panny Marie) a občas tiše trpim. Je to docela smutny, co si někteří jinak inteligentní lidi o církvi myslej... Dneska řikala něco v tom smyslu, že zpověď byla pro církev skvělej zdroj informací od lidí ze všech vrstev, že být důvěrníkem krále se vždycky dá využít a tak různě... Ale to jen tak naznačovala, jestli nám bude paní profesorka tvrdit nějaký vyložený nesmysly, tak se rozhodně ohradim.Kdyby si to jen tak sama myslela, tak prosím, ale ona je učitelka, takže se její názory přenáší i na studenty a to mě docela mrzí. Radost mi naopak udělalo, že jsem se tenkrat nehlásil k víře sám.