Neobjektivní reportáž z veřejné schůze

V pondělí jsem se vydal na veřejnou schůzi zastupitelstva v naší vesnici. Možná proto, že jsem uvědomělý občan, možná proto že, jsem chtěl vědět, jestli to bude vypadat podobně jako schůze ze seriálu Gilmorova děvčata...

 Zastupitelé seděli u stolu do tvaru písmene U. V čele seděl náš dlouhodobý pan starosta, kolem něho sekretářka, ředitel školy, školník, učitel, učitelka ze školky, jedna paní z kostela a několik dalších úctyhodných mužů naší obce.

Naproti nim se ke stolečkům rozsazovali ostatní uvědomělí nebo drbůchtiví občané, ke mně si přisedla starší babička mého spolužáka a ještě jedna paní a obě prohodily něco o tom, že vedle mě omládnou. Po celou schůzi jsem také slyšel sípavý dech a kašel náruživého kuřáka-velitele místních dobrovolných hasičů sedícího za mnou. Celkově byla schůze úspěšná už jenom proto, že lidé byli oproti zastupitelům ve většině.

Pan starosta oficiálně zahájil schůzi a musí se mu přiznat i snaha vyhovět důležitosti chvíle a mluvit spisovně, nad občasným sklouznutím do hanáčtiny přimhouříme oči. Napřed se odhlasovalo o čem se vlastně bude potom hlasovat a až pak se o tom jednotlivě hlasovalo... Samotné zvedání rukou probíhalo velmi loudavě, někteří zastupitelé vypadali, že mají co dělat, aby se jim ruku vůbec podařilo odlepit od stolu. Pan starosta se vždy vlídně rozhlédl kolem a vždy když viděl všechny ruce zvednuté, což bylo prostě VŽDY, řekl děkuji.

Projednávány byly různé věci od rozpočtového opatření č. 4/2008, přes prodej pozemku č. par. 3/2, stížnosti naší sousedky, že platí za vodu víc než jiná sousedka, až po možnost nákupu nových zlatých ručiček a ciferníku za 120 tisíc na kostelní věž. Schůze získala na zajímavosti ještě více, když došlo na diskuzi a občané se mohli ptát, stěžovat si a vůbec se projevit.

Vrcholným bodem programu byla důrazná stížnost naší kostelnice na špatně prořezané stromy. Nato se ozval její bratr, který je z pověření obce zastřihoval, aby nevadily veřejnému osvětlení, a začal vehementně obhajovat svojí odvedenou práci. Sestra mu hlasitě odvětila, že ta lípa už nepromluví, že ta si stěžovat nebude, že to teď vypadá jako haršpajdl (nebo nějak podobně), a že ta lampa stejně není vidět... Její bratr mohl argument s haršpajdlem jen těžko přebít, přesto do hádky přispěl čímsi huhlavým, což se mi nepodařilo zaznamenat pro několik výbuchů smíchu, které se již nepodařilo déle potlačovat.

Sourozeneckou hádku přerušil ráčkující velitel hasičů s dotazem, prrroč budeme mít zlatej ciferrrník směrrem do pole, když on si na rrrozbité obecní silnici přřed domem málem zlomí nohu... Podpořila ho jeho sousedka, která dokonce přišla do debaty odvážně s těžkým kalibrem- silnice se prý spravuje jenom před domy zastupitelů...

Celková milá a pohodová atmosféra byla doplněna rozdávanou kávou a omládnuvší babičkou mého spolužáka, která mi co chvíli něco švitořivě komentovala do ucha.

Na konci pan starosta povstal, prohlásil, že to dneska nebudeme zdržovat, když máme v televizi ten seriál a úředně ukončil schůzi.

Myslím, že příště přijdu zas...
(Průběh schůze  je lehce zkrácený, některé věci se tam podařilo i vyřešit)