Barokní chrám

 

Stará těžká vůně

Když nos k lavici přiblíží

A prostor jak nekonečná tůně

Zří ten kdo z kůru pohlíží

 

Do posvátného ticha

Troufale dřevo zavrzá

Lid sotva tiše dýchá

V kropence voda zamrzá

 

A rudý bod se houpá

Neb zůstává bez hnutí

Když z kadidla kouř stoupá

Ke kašli plíce přinutí

 

Zdi promodlené věky

Osvětlí tlusté svíce

Vosku prolité řeky

Či možná ještě více

 

Z obrazů a soch pohlíží

Přísné či milé tváře

Kdo v činech se k nim přiblíží

Nabyde svatozáře

 

Zde pána chválit velebit

Se sluší dozajista

Dítětem Božím dobré být

Uzná i ateista!