Řeknu vám, že je to drsný...
Prostě jsem teď v neděli vstoupil do iniciativy Čistá láska (myslim, že není třeba osazenstvu signálů.cz představovat, ale přesto http://www.spolcs.cz/ ). Sice jsem o tom už dřív občas přemýšlel, ale konečný rozhodnutí bylo docela narychlo, během víkendové duchovní obnovy ve františkánskym klášteře v Moravské Třebové. Rozhodně jsem byl při mši, kdy jsem byl zároveň se dvěma kamarádkama (Míša taky napsala svůj pohled http://misa93.signaly.cz/0903/moje-cesta-do-cl )  přijat, nervózní, ale užil jsem si to. Cestou ze mše jsem měl chuť po ulici skákat a tancovat. :-D
Chtěl bych ale napsat hlavně o dnešním prvním dnu s prstýnkem Čisté lásky.

Moje myšlenka, že si nikdo na mě malýho prstýnku nevšimne, se ukázala jako velmi naivní. Už před první hodinou, když jsme seděli v bufetu se mě spolužačka zeptala: "Honzo! Ty jsi měl svatbu a ani jsi mě nepozval???" Takže jsem se zhluboka nadechl a začal vyprávět, že ten prsten není snubní, ale na znamení, že chci žít podle 6. a 9. přikázání (někdo se ptal "To je který, nepokradeš?"), že je to o duševní i tělesný čistotě, včetně žádnýho sexu před svatbou. Reakce byly různý, nejlepší kamarád jenom řekl, "To je ale pěkně těžký, ne?", někdo prohodil, že zná spoustu párů, který čekaly až do svatby, ale od ostatních (hlavně holek) se na mě snesla palba otázek...

Můžu vám říct, že jsem si později odpoledne uvědomil, že jsem rád, že jsem se o tomhle před přáteli nezmínil ještě dřív, než jsem to slíbil, protože kdoví, jestli bych si to ještě nerozmyslel...
Zodpovědět všechny otázky nebylo lehký, protože je to docela ožehavý téma, některý odpovědi jsem si uvědomil až potom o samotě a některý odpovědi jsem ani sám neznal...
Na argument, "že TO přece dělají všichni", jsem odpověděl, že nemusim dělat věci jako všichni ostatní, rád jdu proti proudu. Tak se mě jedna kámoška zeptala, jestli to teda dělám z recese- samozřejmě že ne, i když mám recesi rád, tak tohle beru smrtelně vážně.
A další nápor otázek: "A nebylo by lepší s tim počkat? Vždyť o tom ještě tolik nevíš, budeš mít na to sílu? A co když žádnou holku nenajdeš? Jenom 800 lidí v republice? A z čeho je ten prstýnek? Dá se z toho vystoupit? A co se stane, když to nedodržíš?"

Hodně jsem vzpomínal, co mi říkal otec Šebestián, než jsem byl přijat- "Není to jako u řeholních slibů, kde máš za nedodržení větší hřích." To jsem přeložil jako- "když to porušim, tak do mě blesk neuhodí..."
Je pravda, že jsem ještě s žádnou holkou nechodil, tak vlastně nevim, jak těžký bude se uhlídat, ale snad už jenom ta snaha a myšlenka je správná a má se jí držet. Nikdo mne nenutil a já se svobodně rozhodl... Ale rozhodl jsem se správně?

Zase jsem si vzpomněl, co zaznělo při mši: "Je lehké, se k čisté lásce přihlásit tady v kostele, kde vám ještě možná zatleskají, ale horší bude obstát tam venku!" A vážně to bylo horší, ale opravdu jsem se snažil, abych se odpovědím nevyhýbal a svůj slib nezapřel.

Rozumných důvodů je dost- moji rodiče měli oba touhu počkat, ale navzájem si to neřekli a pak litovali- moudrý se poučí z chyb druhých.
Kamarádky mě prostě nepochopily a asi ani nemůžou, protože se na celou tu věc dívají z úplně odlišnýho pohledu. "Vždyť jsi ještě mladej, co studentskej život? Třeba se někde opiješ a pak už to jde samo... U holky bych to ještě chápala, ale u kluka... A co když s tebou žádná nebude chtít chodit, co když žádnou nenajdeš? Aby byla aspoň trošku chytrá, to se ti výběr děsně zúží!"

Ale v tomhle já důvěřuju Bohu. Jestli bude chtít, tak se s tou pravou prostě potkáme. Modlím se za svou budoucí partnerku a doufám a věřím Bohu. A to se ateistům těžko vysvětluje... Navíc hned první dny jsem mohl pocítit, že ve společenství na to není člověk sám a několik lidí mě ujistilo o svojí modlitbě a to doopravdy podpoří a pomůže, ale to nevěřícím do hlavy taky moc nejde...

No a nějaký závěr? První den s prstýnkem Čistý lásky byl náročnej ne kvůli dodržování čistoty, ale kvůli tomu nestydět se za to a umět si svůj názor obhájit. Každý, než by chtěl do tohohle společenství vstoupit, by si měl projít všechny otázky mých kamarádů a zkusit si, jestli by to zvládl a dobře si to rozmyslet, ale dát taky zároveň na hlas srdce!

Možná, že jsem si až dneska uvědomil, co to bude všechno obnášet, možná si to budu uvědomovat postupně ještě hodně dlouho, ale za svým rozhodnutím si stojim.
Napadlo mě, že možná jsem si zadělal na pěkný potíže. Ale potřetí se mi vybavila slova našeho kněze- "kdo tohle doopravdy dodržuje, ten si zadělává na svatost..."